- 6. srpna 2006 -

POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
----------------------------------18. týden v mezidobí----------------------------------
Neděle	6. srpna	Svátek Proměnění Páně
11:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice bohoslužba slova se sv. přijímáním (P. Minář)
------------------------------------------------------------------------------------------- Od 1.8. do 11.8. se bohoslužby ve všední dny nekonají. Dovolená duchovního správce. Zastupuje Mons. Vladimír Hronek Kutná Hora tel. 327 512 115.
-------------------------------------------------------------------------------------------
Sobota	12. srpna
18:00 hod.	kostel sv. Václava Bratčice eucharistická oběť
----------------------------------19. týden v mezidobí----------------------------------
Neděle	13. srpna	19. neděle v mezidobí
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť za farníky
9:30 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice bohoslužba slova se sv. přijímáním (P. Minář)
11:00 hod.	kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc srpen 2006
všeobecný:	Aby se osiřelým dětem dostalo nutné péče pro růst jejich lidské a křesťanské osobnosti.
misijní:	Aby si křesťané byli vědomi svého vlastního misijního poslání v každém prostředí a za všech okolností.
národní:	Aby křesťanské poselství ve sdělovacích prostředcích srozumitelně oslovovalo i ty posluchače, kteří svou víru teprve hledají, a podněcovalo v nich otázky po skutečném smyslu života.
místní:	Za mládež v našich farnostech.

Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

Sloužící křesťan je člověk. Ne nad-člověk ani pod-člověk.

Duchovní život není protikladem k životu tělesnému, ale žije se v tělesném životě.

Duchovní život je protikladným pojmem k životu povrchnímu, sobeckému, sebezničujícímu, otrávenému, pyšnému, atd…

Řečeno ryze křesťansky: duchovní život je život v těle - v tomto světě - ale z Ducha Božího.

Kdo chce žít dobře duchovně musí se přiměřeně starat o svou „tělesnou pohodu“.

Kdo chce žít dobře tělesně, neobejde se bez duchovní stránky života.

Duchovní život ohrožují:  - falešné představy o něm samotném; - falešné představy o nás samotných; - nepřiznané a nepřekonané krize víry.

Duší duchovního života není žádná naše činnost, ale Duch svatý.

Potřebnými podmínkami k vedení duchovního života není v prvé řadě dostatek času (ač si na jeho nedostatek věřící v tomto ohledu nejčastěji stěžují!),

ale:

- vědomí, že jsem osobně Bohem chtěn, milován a že je mi odpouštěno;

- modlitba, protkávající všední den;

- láska k Bohu – k bližním – k sobě;

- schopnost nechat občas svět běžet bez našich zásahů a našeho opatrování.

Pro dobrý duchovní život je třeba v životě člověka pěstovat:

- vnímavé srdce, které se nenechá zavalit zlem, jehož je svědkem;

- vědomí vlastních hranic, které je třeba respektovat;

- vědomí, že jsem navzdory všem svým omezením „bohatý Bohem“;

- víru v Boží moc, která je schopna působit druhým dobro i skrze mne samotného;

- vědomí postradatelnosti;

- schopnost zastavit se a reflektovat vlastní život;

- unést vědomí, že mé síly nejsou bezedné;

- spojení lásky k Bohu a lásky k člověku.

Na závěr: část odstavce 18 z encykliky Benedikta XVI. Deus caritas est.

Ukazuje se tedy, že láska k bližnímu v tom smyslu, jak je hlásána v Bibli a jak ji předkládá Ježíš, je možná. Tato láska spočívá v tom, že já miluji v Bohu a s Bohem také osobu, která mi není příjemná nebo kterou dokonce neznám. To se může dít jen na základě niterného setkání s Bohem, setkání, které se stalo jednotou vůle a dospělo až k tomu, že se týká i citu. Pak se učím hledět na osobu toho druhého už nejen svýma očima a skrze své pocity, nýbrž z hlediska Ježíše Krista. Jeho přítel je mým přítelem. Za hranicemi toho, jak se mi ten druhý navenek jeví, vnímám jeho vnitřní očekávání projevu lásky a pozornosti, které k němu nechávám dospět nikoliv pouze prostřednictvím k tomu určených organizací, jako bych to považoval pouze za politickou nezbytnost. Já hledím Kristovýma očima a mohu dát druhému mnohem více než to, co je navenek nezbytné. Mohu ho obdařit pohledem lásky, který tolik potřebuje. Tady se projevuje nezbytné propojení mezi láskou k Bohu a láskou k bližnímu, o němž se v prvním listu Janově hovoří s takovou naléhavostí. Jestliže v mém životě schází kontakt s Bohem, pak mohu v tom druhém vidět jen druhého a nedokáži v něm uznávat Boží obraz. Jestliže však ve svém životě kompletně nedbám na pozornost vůči druhému a chci být pouze „zbožný“, naplňovat „náboženské povinnosti“, pak vysychá také vztah k Bohu. Uvedený vztah je pouze korektní, avšak bez lásky. Jedině má ochota vycházet v ústrety bližnímu a projevovat mu lásku mne činí vnímavým také vůči Bohu. Jedině služba bližnímu otevírá mé oči vůči tomu, co Bůh koná pro mne, i vůči tomu, jak mne Bůh miluje.

Aleš Opatrný