- 5. dubna 2009 -

POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
------------------------------------6. postní týden-------------------------------------
Neděle	5. dubna	Květná neděle
	Žehnání ratolestí
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
9:30 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice bohoslužba slova se sv. přijímáním (P. Minář)
11:00 hod.	kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť
--------------------------------------Svatý týden---------------------------------------
Čtvrtek	9. dubna	Zelený čtvrtek
17:00 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy na památku poslední Večeře Páně
Pátek	10. dubna	Velký pátek
	Den přísného postu
17:00 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy památka Umučení Páně
Sobota	11. dubna	Bílá sobota
19:00 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy velikonoční vigilie
----------------------------------1. velikonoční týden----------------------------------
Neděle	12. dubna	Slavnost Zmrtvýchvstání Páně
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby za farníky
9:30 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy za ukončení válek a násilí ve světě
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice eucharistická oběť

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc duben 2009
všeobecný:	Aby Pán požehnal dílo zemědělců hojnou žní a učinil srdce lidí v bohatších zemích citlivějšími k problému hladu ve světě.
misijní:	Aby křesťané, kteří působí v oblastech, kde jsou životní podmínky chudých, slabých, žen a dětí nejtragičtější, byli znamením naděje díky jejich odvážnému svědectví Evangeliu solidarity a lásky.
národní:	Aby víra ve vzkříšení a velikonoční radost pronikla celý náš život a my se stali živými svědky evangelia.
místní:	Za mládež v našich farnostech.

Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

Naše slabost nám nemůže zabránit abychom mohli být prospěšní

Apoštol Pavel píše v jednom svém dopise do Korinta o boji se svou nemocí. Býval by se jí rád zbavil. Nevíme, čím strádal, ale bylo to něco, čím skutečně trpěl. Byl přesvědčen, že jako zdravý by toho mohl pro Boha vykonat mnohem víc. A dostala se mu odpověď: „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti“ (2 Kor 12,9). Bůh dokáže působit i prostřednictvím naší slabosti. Slabost nám nebrání, abychom byli pro Boha plně disponováni. Právě naopak, dokonce nám může pomoci, abychom nestavěli do středu sami sebe. Může nám pomoci, abychom se Bohu otevřeli.Toto slovo z nás snímá tlak výkonu. Nemusíme se snažit odstranit za každou cenu všechny slabosti, každý strach a všechna svoje citlivá místa. Smíme stejně jako apoštol Pavel prosit Boha, aby nás osvobodil od strachu a přecitlivělosti. Ale budeme-li z tohoto důvodu i nadále trpět, neznamená to, že nás Bůh nevyslyšel. Spíše nám důvěřuje, že se dokážeme se strachem a přecitlivělostí vypořádat a že právě tím budeme otevřeni pro jeho Ducha. Osvobodí nás to od vlastního sobeckého já, které se snaží svému okolí imponovat. Dotkneme se podstaty svého bytí, svého pravého jádra, ve kterém přebývá Bůh. Bůh nevyslyšel Pavlovu prosbu o vysvobození z nemoci. Pavel si ale uvědomil , že právě díky nemoci a vlastní slabosti hlouběji vrostl do společenství Bohem. Svoje poslání apoštola pak mohl vykonávat nejen slovy, ale celým svým bytím včetně své nemoci.        (podle Anselma Grüna)

Slavení Velikonoc není jen vzpomínkou (Miloslav kardinál Vlk)

Když jsem před čtyřiceti lety studoval dokumenty II. vatikánského koncilu, zaujala mě v liturgické konstituci jedna úžasná věta: “Když (církev) slaví jednotlivá tajemství vykoupení, otvírá věřícím bohatství mocných činů… takže je neustále v jistém smyslu zpřítomňuje, aby se s nimi věřící setkávali…“ (SC 102). Byl jsem touto větou nesmírně osloven, poněvadž jsem si uvědomil, že slavení liturgického roku, zvláště jeho vrcholu – Velikonoc – není jen vzpomínkou na historické události v minulosti, připomínkou, jak se udály, ale jejich zpřítomněním! Prototypem takového způsobu slavení je vlastně největší „úkon“ církve, sama eucharistie, mše svatá, která není pouze vzpomínkou na poslední večeři Páně nebo opakováním oběti Kristova života na Kalvárii, ale je jejím zpřítomněním přes propast času, která nás dělí od oné krvavé události v den před velkou Sobotou. To je možné proto, že zmrtvýchvstalý „Kristus je stále přítomen ve své církvi…, je přítomen v mešní oběti jak v osobě sloužícího kněze, neboť tentýž nyní přináší oběť skrze službu kněží, který se tenkrát obětoval na kříži…“(SC 7). To je tedy základní postoj, s jakým chceme plodně slavit slavné velikonoční triduum /třídení/, večerní eucharistii na Zelený čtvrtek, oslavu kříže Kristova na Velký pátek, kdy On nemůže nebýt přítomen jako ten, který na sebe tehdy vzal natrvalo a nesl všechny naše bolesti a utrpení (Iz 53, 11). Snad nejsilněji lze prožívat Velikonoce v obřadech Bílé soboty, ve slavnosti vzkříšení, které je naprostým vrcholem všeho slavení křesťanské víry. Na těchto obřadech nejlépe září ono zpřítomnění: v obřadech oslavujeme Kristovo historické zmrtvýchvstání svěcením ohně a velikonoční svíce, znamení zmrtvýchvstalého Krista, vnášením světla (symbolizujícího vstup Zmrtvýchvstalého) do temného chrámu a slavným hymnem Exsultet na světlo velikonoční svíce, na světlo Kristovo. Ale tato krásná oslava největší historické události dějin – přemožení smrti – by nestačila, kdyby se zároveň neslavilo její zpřítomnění- naše zmrtvýchvstání ve slavnostně udělovaném křtu, ve zpřítomnění a přivlastnění si onoho Kristova zmrtvýchvstání… Každé nedělní slavení eucharistie (neděle je dnem vzkříšení) je úžasným zpřítomněním Velikonoc.

Ať letošní velikonoční slavení v tomto duchu nás naplní novým světlem, které onoho nedělního rána po sobotě vstoupilo do světa, abychom mohli být jeho nositeli.