- 20. února 2011 -

POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
----------------------------------7. týden v mezidobí-----------------------------------
Neděle	20. února	7. neděle v mezidobí
	Sbírka darů na opravu kostela
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
9:30 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice bohoslužba slova se svatým přijímáním (P. Minář)
11:00 hod.	kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť
Úterý	22. února	Svátek Stolce sv. Petra
16:00 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
Středa	23. února	sv. Polykarpa
18:30 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
Pátek	25. února
18:30 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
Sobota	26. února
16:00 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
----------------------------------8. týden v mezidobí-----------------------------------
Neděle	27. února	8. neděle v mezidobí
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
9:30 hod.	kostel sv. Václava Bratčice eucharistická oběť
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice eucharistická oběť

>>Svátost smíření:

Žleby - fara

středa, pátek

od 18:00 hodin

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc únor 2011
všeobecný:	Aby se manželství a rodina těšily všeobecné vážnosti a aby byl uznáván jejich nezastupitelný přínos celé společnosti.
misijní:	Aby křesťanská společenství v oblastech zvláště postižených nemocemi přinášela trpícím lidem svědectví o Kristově přítomnosti.
národní:	Aby se v nás všech prohlubovalo poznání, že křtem jsme byli zachráněni od hříchu a získali důstojnost Božích dětí.
místní:	Za mládež v našich farnostech.

Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

Rozdíl mezi statickou a dynamickou vírou - krize víry

Jak všichni víme, má víra různé podoby. Máš Ty nějaké vlastní základní rozlišení?

Víra je přijatý dar, je prostorem, do kterého člověk svobodně vstupuje, prostorem, v němž se vytváří vztah, jenž člověka obohacuje o duchovní dimenzi jeho existence.

Profesor Baumgartner rozlišuje z psychologického hlediska kritéria zdravé víry a patologické religiozity. Já nadto rozděluji víru z čistě praktických důvodů do dvou kategorií. Víru podle stavu - živou, mrtvou, v agónii, a podle vztahu - statickou a dynamickou.

Jaký je rozdíl mezi statickou a dynamickou vírou?

Dva lidé mohou žít v jednom bytě buď vedle sebe, nebo spolu. Žijí-li vedle sebe, oba věří, že jsou, že existují. Žijí-li spolu, věří si navzájem.

Statická víra znamená, že věřím v Boží existenci, ale v mém životě se to nijak neprojevuje; dynamická víra s sebou nese proměnu možnosti v uskutečnění - pohyb. Statická víra přichází málokdy do krize, protože si neklade otázky. Dynamická do krize přijít může, protože její součástí je kladení si otázek. Může být jednou slabší a jindy silnější, mohou v ní nastat i různé pochybnosti, protože ty patří k živé a pevné víře.

Ateista ´z Boží milosti´ Věřit ´v něco´může být odrazovým můstkem

Věřit v něco je ale dnes hodně populární a člověka to vlastně tolik nezavazuje jako věřit někomu. Věřit, že něco musí být je obsahem víry něcistů a ti jakoby dnes padali z nebe. Stačí se podívat na knižní pulty s ezoterickou literaturou. Nabídka se předhání s poptávkou.

Přechod od víry v něco k víře v Někoho je prvním krokem v dynamickému rozjezdu. Musíme mít ovšem na paměti, že pohyb vpřed není nikdy spojený jen s prvním krokem, ale s prvními dvěma kroky. Vykročím-li jen jednou nohou, zůstávám stále na místě. Až teprve přisunu druhou, uskutečním pohyb. Mohu uznat, že Někdo existuje, a tím to mohu mít na dlouhá léta odbyté. Teprve vztah, ono přisunutí se k Někomu, dělá ze statické víry dynamickou. Osobní kontakt je pokaždé nosným dějem vztahu, takže bych rozlišoval víru v něco, víru v Někoho a ještě víru Někomu. Někdy ale může jít také o cestu poctivého intelektuálního hledání. Člověk, který je vnitřně poctivý, nedokáže zkrátka říci, že věří Někomu“ když to není pravda. /…/ Ano, jsou lidé, kteří poctivě hledají odpovědi. Jde mi o něco jiného. Na základní otázku Co je člověk? nelze jednoznačně odpovědět, aniž bychom nebyli - tak či onak - zataženi do otázky, zda je Bůh a co nebo kdo je Bůh. Lze vůbec hovořit o člověku a nedojít k otázce po Bohu a jeho jsoucnosti? Dokonce ani člověk, který v Boha nevěří, si nemůže tyto otázky nepoložit, pokud chce vzít svůj ateismus skutečně vážně, pokud chce být ateistou ne z blbosti, ale z Boží milosti, jak říkával Ernst Bloch.

Proti tomuto argumentu bych postavil dva typy hledačů v prostoru víry. První bych nazval neváhajícími spokojenci, kteří se spokojí s nalezeným kouskem pravdy nebo kouskem víry, a plně jim to stačí. Zbytek si totiž domyslí nebo tento kousek povýší na celou pravdu. Druhé nazývám váhavými nespokojenci, kterým onen kousek nestačí a v nalezišti kopou dál. Váhají, zda nalezené už je tím, co skutečně hledali. V žádném případě nechci zlehčovat víru v něco, co nás přesahuje, toto hledání na povrchu, protože znám křesťany, kteří přes tuto víru došli až k Ježíši Kristu. Cesta tedy může být nejrůznější, ale bohužel se často setkávám s tím, že současný člověk trpí duchovní leností a zůstane stát na cestě, protože mu to něco stačí. Nebo dojde k poznání, že je tu Někdo, ale tím jeho duchovní cesta skončí a nejde k hledání intimnějšího, vnitřního kontaktu. Je velkým pokušením ustrnout v takovém stadiu víry, které mne nevybízí vzít do rukou odpovědnost za svůj život a přijmout spolupráci na jeho proměně. Člověk totiž může utišit svůj hlad po duchovní potravě i povrchní spiritualitou, kdy se nechá nasytit laciným rohlíkem.  (Max Kašparů)  (Autor je psychiatr)